Střelecký výcvik prováděla čs. armáda až do poloviny třicátých let 20. století na základním stupni tzv. zápalkovou střelbou s použitím standardních armádních pušek vz. 24. Značnou nevýhodou zavedeného systému byla skutečnost, že erozívní působení zápalkové slože větší měrou poškozovalo vývrty hlavní. Ekonomická stránka také hrála nezanedbatelnou roli, takže v prosinci 1934 padlo na poradě hlavního štábu MNO rozhodnutí zavést do výzbroje výcvikovou vzduchovku. Potřebné množství stanovil štáb na 6000 kusů, a zároveň Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) vypracoval technickou specifikaci budoucí výcvikové zbraně. Kromě rozměrů odpovídajících armádní opakovačce požadoval analogický způsob ovládání závěru, umístění pojistky jako u pušky vz. 24, stejnou charakteristiku spouště a mířidla stavitelná na vzdálenosti 10, 15 a 30 metrů.

Požadavky VTLÚ na konstrukci zbraně obdržela nejen Česká zbrojovka ve Strakonicích, ale také Československá zbrojovka v Brně. Podstatně větší flexibilitu projevila strakonická továrna, jejíž konstruktér František Myška (1899–1983) navrhl opakovací vzduchovku s pákovým napínáním a gravitačním zásobníkem na broky s požadovaným průměrem 4,45 mm, jejíž vzorek předložila továrna VTLÚ již 9. března 1935. Není bez zajímavosti, že pro studium problematiky konstrukce opakovacích vzduchovek zapůjčil VTLÚ Františku Myškovi jeden exemplář německé vzduchovky Haenel 33, kde částečně našel inspiraci pro řešení napínacího mechanismu. Česká zbrojovka přihlásila konstrukci vzduchovky k patentové ochraně 12. února 1935, avšak následný patentový spor s Hugo Schmeisserem zaměstnával právní zástupce České zbrojovky řadu let, takže patent s číslem 72 901 byl vydán až v březnu 1944, kdy se celá záležitost uzavřela.

Do výroby se vzduchovka vz. 35 dostala pod interním označením jakožto objekt Z 138 a první objednávku na 6003 kusů vystavilo MNO dne 4. října 1935 pod čj. 6921 s fakturační částkou 3 247 382, 90 korun. Do 15. října 1935 měl závod předat první partii 2000 vzduchovek, dalších 1000 kusů mělo být převzato do 30. října 1935 a druhou polovinu měla továrna zhotovit do 31. května 1936. Do konce roku 1935 armáda převzala pouze 2000 kusů, takže zbývajících 4000 vzduchovek dodávala továrna v průběhu jara následujícího roku, přičemž ke konci dubna 1936 už zbývalo vyrobit jen 500 kusů.

Továrna nezanedbávala ani propagaci nového výrobku a nabízela vzduchovky vz. 35 střediskům branné výchovy  (S.B.V. – s těmito písmeny vyraženými na botce se lze také setkat), Tělocvičným jednotám SOKOL či Národním střeleckým gardám. Oslovila také měšťanské, střední a odborné školy. Její větší prodejnosti ale bránila poměrně vysoká, na vzduchovku neobvyklá cena. Vzduchovky továrna vyráběla ve výcvikovém (armádním) a ve sportovním provedení se standardní délkou hlavně 552 mm, ovšem sportovní verzi nabízela rovněž s kratší hlavní v délce 425 mm a hmotností 3100 gramů.

Do konce října 1936 uváděla zbrojovka 6604 vyúčtovaných vzduchovek z celkově rozpracovaných 9000 kusů. Je pravděpodobné, že do tohoto data prodala mimo rámec armády 601 kusů. Další objednávka ze strany MNO na vzduchovky vz. 35 byla vystavena pod čj. 42 858 až 25. listopadu 1937 a zněla na 400 armádních a 100 sportovních vzduchovek v celkové ceně 252 900 korun.

K 1. březnu 1937 zřídil hlavní štáb MNO oddělení branné výchovy, jež nahrazovalo původně samostatný referát BV (branné výchovy). Vzduchovky určené pro brannou výchovu měly být na základě pokynu VTLÚ ze 3. září 1938 u armádního provedení značeny na botce pažby písmeny B. V., u sportovní verze ji měl závod vyrazit na spodní části pažby. V té době již zbrojovka pracovala na objednávce čj. 40 335 ze 17. srpna 1938 na 3000 vzduchovek, z nichž polovina byla objednána v armádním, a druhá ve sportovním provedení a celkově za ně MNO zaplatilo 1 440 000 korun. Poslední meziválečnou objednávku dostala továrna o několik dní později, 29. srpna 1938, a v jejím rámci dodala armádě zřejmě zbytkové rozpracované množství 300 vzduchovek vz. 35 spolu s rezervními součástkami. V letech 1935–1938 vyrobila Česká zbrojovka pro naši armádu celkem 9843 výcvikových vzduchovek vz. 35. Jejich výroba však pokračovala i v prvních válečných letech, kdy se jejich největším odběratelem stala německá firma Gustav Genschow v Berlíně, jež je objednávala pro potřeby Říšské pracovní služby (RAD – Reichsarbeitsdienst).

Ráž: 4,45 mm

Celková délka: 1100 mm

Délka hlavně: 552 mm

Délka záměrné: 500 mm

Hmotnost: 4000 g