Konstruktér Fedor Vasiljevič Tokarev (1871−1968) se do historie sovětské zbrojní výroby nesmazatelně zapsal řadou konstrukcí, z nichž nejznámější stále zůstávají armádní pistole řady TT a samonabíjecí a automatické pušky SVT 38, SVT 40 a AVT. Od roku 1921 pracoval ve zbrojovce v Tule (Тульский Оружейный Завод), kde pracoval na úpravách těžkého kulometu Maxim na lehký kulomet, od roku 1927, kdy zbrojovka zřídila konstrukční kancelář, vedl vývojové práce. V roce 1928 zkonstruoval dvě pokusné pistole, umožňující střelbu dávkami.

V době, kdy Tokarev obě zbraně vyvíjel, došlo k rekonstrukci oblíbeného, výkonného náboje 7,63 mm Mauser, používaného v německých pistolích řady Mauser C 96. Změna rozměru střely a zvětšení prachové náplně původní náboj diferencovaly od německé předlohy.

Hlavní dělostřelecká správa (Главное артиллерийское управление - ГАУ) obě zbraně zkoušela, avšak vzhledem k dynamickému závěru s vysokou teoretickou kadencí vykázaly řadu závad, ani z hlediska rozměrů a hmotnosti nevyhovovaly.

Další Tokarevova konstrukce, vycházející nejen z konstrukce těla pistole Browning 1903, ale využívající Browningova systému uzamčení pomocí uzamykacích ozubů na hlavni s řízeným poklesem hlavně představovala perspektivní konstrukci. Zcela originální prvek však představoval odnímatelný modul s bicím mechanismem, tvořeným vnějším kohoutem, jehož pružina byla uložena v dutině kohoutu. Takové uspořádání zmenšovalo rozměry těla pistole v oblasti rukojeti, navíc levé rameno modulu bicího mechanismu plnilo funkci vyhazovače nábojnic.

Jediným pojistným mechanismem nové konstrukce byla tzv. odskoková poloha kohoutu, v níž přerušovač zároveň blokoval pohyb závěru, takže jej nešlo natáhnout a v případě pádu zbraně na palečník nemohlo dojít k odpálení náboje v komoře hlavně.

V průběhu června a července 1930 proběhly ve střelecké škole v Oranienbaumu srovnávací zkoušky, během nichž komise zkoušela kromě Tokarevovy konstrukce také pistole Korovina a Priluckého. Ze zkoušek vyšla pistole Tokarev vítězně, přesto byly nařízeny na 7. ledna 1930 ještě další zkoušky, jejichž výsledek pořadí nezměnil. Hlavní dělostřelecká správa následně navrhla 12. února 1931 její zavedení do výzbroje pod označením 7,62mm pistole systému Tokarev vzor 1930 (7,62-мм пистолет системы Токарева образца 1930 года). Vedle oficiálního označení se do povědomí dostala spíše pod označením „pistole TT 30“, kde písmena znamenala Tulská či Tula, Tokarev (Тульский, Токарев).

Sériová výroba nových armádních pistolí byla v Tule zahájena v roce 1932 a běžela až do roku 1935, kdy již továrna souběžně vyráběla zjednodušený vzor TT 33. Celková produkce vzoru TT 30 je odhadována na 95 100 pistolí.

Oba modely jsou vzájemně snadno rozlišitelné již na první pohled. Hřbet rukojeti pistole TT 30 je uzavřen odnímatelným krytem, jenž slouží k vyjímání táhla se spouští, spodní část jazýčku spouště není zaoblena tak, jako je tomu u modifikovaných pistolí TT 33, kde k vyjmutí táhla se spouští z těla stačí pouze pootočení součásti. Hlavně ranných pistolí TT 30 měly uzamykací ozuby vypracovány pouze v horní části, později v rámci zjednodušení výroby již byly ozuby po obvodu hlavně, čímž odpadly frézovací operace.

Exemplář z roku 1952  v.č.ШУ 971

Ráž: 7,62 mm Tokarev

Celková délka: 195 mm

Výška: 134 mm

Šířka: 32 mm

Délka záměrné: 156 mm

Délka hlavně: 116 mm

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 880 g

Kapacita zásobníku: 8 nábojů